Žáci Střední školy chovu koní a jezdectví se zúčastnili dvou krátkodobých mobilit v rámci projektu Erasmus+ ve známém německém hřebčíně Ganschow.
První skupina 12 žáků absolvovala stáž v termínu od 30. 3. do 12. 4. 2025 pod vedením paní učitelky odborného výcviku Terezy Divišové. Program byl opravdu pestrý – od ježdění a lonžování, přes každodenní péči o koně až po přípravy celého areálu na významnou událost – prodejní den koní. Žáci se vrátili spokojeni, plní nových zážitků a praktických zkušeností.
Druhá mobilita proběhla v termínu, od 11. 5. do 23. 5. 2025, a zúčastnilo se jí dalších 12 děvčat naší školy, opět pod dohledem paní Terezy Divišové. Děvčata se aktivně zapojila do každodenního chodu hřebčína – věnovala se ošetřování koní, základům veterinární péče, plemenitbě i samotnému ježdění. Trénink vedla nejen paní Divišová, ale také majitelka hřebčína paní Libuše Mencke, uznávaná drezurní jezdkyně.
Součástí příspěvku jsou i denní záznamy z obou mobilit, které napsaly samotné účastnice. 📖
Děkujeme všem, kteří se na organizaci podíleli, a přejeme našim žákům hodně úspěchů na jejich další cestě!
Moje zkušenost z Erasmu v Německu – Gestüt Ganschow (31. 3. – 11. 4. 2025)
„Moje zkušenost s Erasmem v Německu byla naprosto úžasná a ráda bych se o ni podělila, protože věřím, že na tento pobyt nikdy nezapomenu. Měla jsem možnost strávit skoro dva týdny ve známém jezdeckém areálu Gestüt Ganschow, kde jsem se naučila mnoho nového – jak o koních, tak o sobě. Od prvního dne až po odjezd to byl intenzivní, ale krásný čas plný zážitků, nových zkušeností a zajímavých lidí.
Hned při příjezdu nás velmi vřele přivítala paní Libuše Mencke, která se o nás starala po celou dobu pobytu. Byla neuvěřitelně milá, ochotná a věnovala se nám s obrovskou péčí. Byla zároveň naším hlavním trenérem a průvodcem během celého programu, díky čemuž jsme se mohli rychle zorientovat a hned se zapojit do každodenního života v areálu.
Cesta do Německa byla poměrně dlouhá – jely jsme vlakem z Prahy téměř osm hodin. I přesto, že to bylo náročné, stálo to za to. Jakmile jsme dorazily, dýchla na nás krásná atmosféra německého venkova, a hlavně nádherný areál s koňmi, který se stal na pár dní naším domovem.
Každý den jsme pracovaly ve stájích a střídaly jsme různé úseky. Nejvíc času jsem strávila ve stáji číslo 12, což je moderní nová stáj, kde jsou ustájeni drezurní koně, převážně ve vlastnictví paní Libuše. Tato stáj byla velmi dobře vybavená, čistá a hned vedle ní se nacházela obrovská jezdecká hala, která mě svou velikostí i estetikou naprosto ohromila.
Kromě této nové stáje jsem se dostala také do stáje 4, kde byli nemocní koně nebo ti, kteří potřebovali speciální péči, a také na tzv. “volné” – což je místo, kde jsou ustájeni mladí koně po odstavu od matek. Byla to velice zajímavá část areálu, protože jsme tu mohli sledovat přirozené chování mladých koní v klidnějším prostředí. Navštívila jsem také část nazývanou Pustacka, kde jsou ustájeni hřebci a remonty. Každá ze stájí měla své specifické prostředí a koně v nich vyžadovali různý přístup a péči, což bylo pro mě jako budoucí ošetřovatelku velmi cenné.
Nejstarší stáje byly číslované jako 2 a 3. Ve stáji číslo 2 byli koně připravovaní na zápřež, což bylo pro mě novinkou, protože jsem se s tímto typem práce dříve nesetkala. Vidět koně trénované k práci v kočárech bylo opravdu zajímavé a jiný než běžný jezdecký svět, na který jsem byla zvyklá.
Mimo práci ve stáji jsem měla také možnost jezdit na koni. Jezdila jsem obden a vždy jsem si vyzkoušela jiného koně, což mi dalo příležitost poznat různé typy povah a temperamentů. Nejvíc mi ale přirostla k srdci klisna jménem Perla – vysoká, černá a velmi elegantní. Byla nejen krásná, ale také klidná a dobře přiježděná, což z ní dělalo ideálního koně na trénink.
Samozřejmě, že jsme jen nejezdili – práce byla každý den dost. Ráno jsme začínali krmením – seno, sláma, následovalo doplňkové krmivo jako řízky nebo oves. Pak přišlo na řadu zametání, úklid stájí, čištění koní a další denní povinnosti. Velmi mě bavila i práce ošetřovatelky jezdcům – připravovala jsem koně před tréninkem, sedlala je, a po tréninku je zase odváděla zpět, sprchovala a pečovala o ně.
Také jsem lonžovala – většinou šlo o mladé koně, kteří potřebovali vedení a trpělivost.
Jedním z nejsilnějších zážitků celého pobytu bylo bezpochyby sledování připouštění. Nikdy předtím jsem to neviděla naživo, a bylo to pro mě velmi poučné. Měla jsem možnost vidět celý proces zblízka a pochopit, jak důležitá je správná příprava, zkušenost a opatrnost.
Další zajímavostí byl prodej koní, který se konal v jezdecké hale. Koně přivezli jen pár dní předem a během několika hodin se prezentovali zájemcům, kteří si je mohli zakoupit. Připravovali jsme je velmi pečlivě – myli jsme je, zaplétali jim hřívy a starali se o to, aby vypadali co nejlépe. Samotný prodej probíhal v hale mezi 12:00 a 14:00 a předváděli se zde koně různých typů – od skokových a drezurních po ty určené pro zápřah. Celá akce byla perfektně zorganizovaná a přinesla mi úplně nový pohled na prezentaci a prodej sportovních koní.
Ani jídlo nezůstalo bez zajímavostí. Nejvíce mi chutnal salát, který byl vždy čerstvý a výborně ochucený – několikrát jsem si ho dokonce připravovala sama. Naopak mě příliš nezaujala ryba s bramborami, která mi moc nesedla. Největším překvapením však bylo jídlo, které jsem nikdy předtím neviděla – řízek obalený sýrem a banánem! Tato neobvyklá kombinace mě nejprve šokovala, ale nakonec jsem ji i ochutnala – a musím přiznat, že to nebylo vůbec špatné!
Celkově hodnotím celý Erasmus jako naprosto úžasnou zkušenost. Každý den jsem se naučila něco nového, poznala nové lidi a hlavně – mohla jsem být v kontaktu s koňmi, což mě naplňuje a dává mi smysl. Odjížděla jsem se smíšenými pocity – na jednu stranu jsem se těšila domů, ale zároveň se mi vůbec nechtělo opouštět tohle krásné místo.
Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mi umožnili se Erasmu zúčastnit. Byl to jeden z nejlepších zážitků mého života a věřím, že se do Gestüt Ganschow jednou znovu vrátím – protože to místo mi jednoduše přirostlo k srdci.“
Gestüt Ganschow 11.5. – 23. 5. 2025
„ 1. den praxe – příjezd do hřebčína Gestüt Ganschow
Na praxi jsme dorazily v 18:00 taxíkem z Güstrowa do hřebčína Gestüt Ganschow. Po příjezdu nás přivítala majitelka hřebčína. Následně jsme si rozdělily pokoje a ubytovaly se. Vydaly jsme se na prohlídku areálu, abychom zjistily, na kterých místech budeme pracovat.
- až 4. den – První naše pracovní místo byly volné stáje (číslo 11,4,8,6 a 7).
Ve čtyřech jsme začaly naší práci, na stáji 11 (kobyly a hříbata). Na stáji 11 je potřeba, naházet seno zpátky ke koním, vymést a vyčistit žlaby, nakrmit koně jádrem (oves).
Stáj číslo 4 je stáj karanténní (jediná boxová). Na této stáji se krmí jádrem, senem a zelenou pící, je potřeba přistýlka (sláma).
Stáj číslo 8 mladí hřebci. Dělá se tam to samé, co na stáji 11.
Stáje číslo 6 a 7 mladé kobyly, tyto stáje jsou propojeny. Práce je tam úplně stejná jako na stáji 11 a 8. Tyto práce jsme dělaly stejně, celé 3 dny. Večer to samé
Julie – 3 den před obědem, jsem byla pomáhat jezdkyni Julii. Moje práce byla vyčistit jí koně před ježděním, případně jim nasadit chrániče či uzdu. Julie mi ukázala nově narozená dvojčata (hříbata)
- a 6. den – Stáj číslo 3. Na tuto stáj jsme šli ve třech. Tato stáj slouží jako „pušťácká“, mají tu své plemenné hřebce, kterými na této stáji připouští kobyly.
Stáj je rozdělena na dvě části. Krmily jsme zde jádrem, senem a zelenou pící. Koně se každé ráno dostýlají a chodí do výběhů. Večer se zavřou a nakrmí
Hnoje – 5. a 6. den jsme dělaly hnoje, které se dělají jednou za 3 týdny. Zaměstnanec traktorem vyvážel hnůj. My jsme vyhazovaly hnůj z rohů a z míst kam traktor nedosáhl.
- den večer jsme šly čistit koně na stáj číslo 2.
- a 8. den (víkend) – O víkendu, mají někteří zaměstnanci volno.
Já a Viky jsme dostaly na starosti stáj číslo 4, protože už jsme věděly co a jak. Ráno jsme nakrmily zelenou pící a senem (jádro si rozdala zaměstnankyně). Přidaly jsme trochu slámy a šly na snídani. Večer jsme už jen nakrmily.
Předvádění – V neděli jsme byly zkoušet předvádění koní v hale. Půjčily jsme si poníka jménem Nussy
- a 10. den – Stáj číslo 12. Tato stáj je nejnovější a také je propojena s velkou krytou halou.
Na této stáji byl náš úkol nakrmit zelenou pící, naházet seno do klecí v boxech + 1 kůň musel dostávat namočené seno (kvůli dušnosti) a přistýlat slámou boxy. Po nakrmení a zametení, jsme šly dát 4 poníky do výběhu. Následně další 4 velké koně na pastviny. Všechny koníky a poníky, jsme večer musely pozavírat a znovu nakrmit.
Natírání výběhů – V úterý, tedy 10. den, byl náš úkol natírání plotů (výběhů) bílou a zelenou barvou. Celé odpoledne jsme strávily tím, že jsme buď brousily, nebo natíraly ploty. Natíraly jsme 10.,11. a 12. den, každé odpoledne
- a 12. den – Stáj číslo 2. Nejstarší stáj v hřebčíně.
Na této stáji se špatně zavírají boxy, často mi někdo musel pomáhat. Zde se také krmí zelenou pící, senem a jádrem (oves). Krmení jádrem funguje tak že, vám zaměstnanci podávají mističky a říkají jména, následně tam vložíme jádro do žlabu. Přistýlaly jsme slámou každého koně.
Měla jsem tam parťačku z prvního ročníku. Vyváděly a záviděly jsme koně z výběhů a z velké pastviny. Večer jsme už jen nakrmily a zametly.
Julie – 12. den jsem šla znovu pomáhat Julii na stáj. Bylo mi řečeno, že zrovna dělá se hřebci a že jsou trochu šílení. Takže moje práce byla, umýt okna a vybírat její výběh. Následně odvést kolečko na daleký hnůj.
Poslední 13. den – Páteční den jsem ve společnosti tří prvaček šla na stáj 3. Zde jsme ráno nakrmily a zametly.
Ježdění
Měly jsme zde možnost pokračovat ve výuce na koni. Byly jsme rozdělení do dvou skupin po 6 lidech. Poníci a koníci, které jsem jezdila – Clio, Žestas, Daylight, Pinolina a Fuschi. Všichni koně byli úžasní, i když Daylight byla pro každého výzva „Raketa“ J.
Trénovala nás paní mistrová Divišová, nebo majitelka hřebčína Líba.
– Opravit zavírání starších boxů.
+ Získala jsem nové zkušenosti z jezdectví. Koně jsou hodní, žádní nevycválanci. Lidé se tu snaží domluvit anglicky, tak abychom jim rozuměly, a jsou hodní. Stáž jsem si moc užila, jsem moc ráda, že jsem sem mohla jet.“
Více fotek na: Erasmus 2025 | Zonerama.com
