Každý rok se v Kladrubech nad Labem pořádají velké mezinárodní závody ve spřežení – Rudolfův pohár, kterého se účastní závodníci z celé Evropy. Na letošní ročník dorazilo i družstvo z Austrálie a já jsem dostala příležitost pomáhat s ošetřováním koní i přípravou před závody u jejich týmu. Díky mé znalosti angličtiny jsem mohla pracovat u pana Tora Van Den Berge. Nikdy před tím jsem na tak velkých závodech ošetřovatelkou nebyla, byla jsem poctěna a vnímala jsem to jako bezvadnou, velkou a hlavně novou zkušenost.
I přes to, že jsem se těšila, že poznám něco nového – práce s koňmi na nejvyšší úrovni v disciplíně spřežení i nové lidi – jsem byla velmi nervózní. Měla jsem velký strach, že něco pokazím nebo si s nimi vůbec „nesednu“. Veškerá tréma ze mne však spadla hned, jak jsem se s panem Torem seznámila. Okamžitě mi představil svoji hlavní ošetřovatelku Cat a 5 krásných ryzáků plemene KWPN.
Od začátku byli ke mně velmi vstřícní a se vším mě postupně seznamovali. Pomáhala jsem s veškerou péčí a přípravou. Dozvěděla jsem se například, že holandští teplokrevníci potřebují před drezurní zkouškou dostatečně dlouhou přípravu, aby byli uvolnění a klidní. Připravováni byli v jedno, dvou i čtyřspřeží.
V pátek před drezurní zkouškou jsem poznala i zbytek rodiny – Torovu manželku paní Melinu, jejich dceru Olívii a syna Austina. S Olívií jsem se brzy spřátelila a většinu času jsme pak už trávily společně. Celý Torův tým byl v Kladrubech i v České republice poprvé a byli nadšeni krásnou polabskou krajinou.
Během Rudolfova poháru dosahoval Tor se svými koňmi ve všech dílčích zkouškách skvělých výsledků a úspěšně tak zahájil novou sezonu. Celkově se v silné konkurenci umístil jako 11. a se svým týmovým kolegou, několikanásobným mistrem světa Boydem Exellem, získali pro Austrálii zlatou medaili.
I přes svou počáteční obavu jsem u nich zanechala dobrý dojem a při loučení mě pozvali do Holandska, kde aktuálně bydlí a trénují. Vzhledem k tomu, že jsem si to s nimi velmi užila a hodně jsem se naučila, nemohla jsem nabídce na stáž u nich odolat. Asi po měsíci jsem je kontaktovala a oni souhlasili s mým návrhem přijet do Holandska a strávit u nich prázdniny.
Po příletu do Holandska jsem z letiště Schiphol u Amsterdamu jela vlakem do města Deurne, kde si mě Mel vyzvedla. V Holandsku Berglova rodina bydlí a má ustájené koně u Lea a Nandy Van Der Berge. Jsou to velmi milí lidé a milovníci koní. Bydlela jsem u nich v mobilním domě, který jsem měla celý jen pro sebe. Mají malé stáje se 14 koňmi, o které jsem jim pomáhala se starat.
Během prvního týdnu mého pobytu u nich jsme odjeli na mezinárodní závody spřežení v Exloo (na severu Nizozemska). Závody probíhaly v nádherném a obrovském areálu, který je hned vedle golfového hřiště. Po velmi pěkném výkonu skončil Tor na 6. místě.
Po návratu z Exloo jsem pomáhala s vybalováním a přípravou na další závody. Během týdne jsem si 3x zajezdila a byla jsem se podívat v parkurových stájích vítěze OH z roku 1992 z Barcelony Jana Topse i ve stájích šestinásobného mistra světa v soutěžích čtyřspřeží Boyda Exella. V neděli mě jako překvapení vzala Olívie na výlet do zábavního parku Toverland. Náramně jsme si to tam spolu užily.
Třetí týden mého pobytu jsme vyjeli na další mezinárodní závody do Rakouska. Cesta do nejvýznamnějšího rakouského hřebčína do Piberu by byla pro koně příliš dlouhá, tak jsme i s koňmi jednou přenocovali v Německu. A další den jsme už mohli poznávat hřebčín i lipické koně v Piberu.
Ve čtvrtek večer byla slavnostní uvítací večeře pro všechny zúčastněné. Následují den se Torovi obzvláště povedla drezurní zkouška, kdy skončil na 2. místě. Po sobotním vyhlášení výsledků drezury a maratónu jsme šli na prohlídku hřebčína. Závody v Piberu byly velice pěkné a Tor se celkově umístil na 7. místě.
V neděli si pro mne přijela moje rodina a díky tomu jsem jim konečně mohla své nové přátele představit. Vzhledem k tomu, že se mnou i tentokrát byl celý tým spokojen, pozvali mě do maďarského Szilvásvarádu na mistrovství světa v e čtyřspřeží.
Začátkem září jsem tedy odjela vlakem do Budapešti, kde mne vyzvedli rodiče Mel – Desmond a Carol s dětmi. Po zhruba 2 hodinách jízdy jsme dorazili do velkolepého areálu. Hned od začátku konání MS panovala neskutečná atmosféra těchto obrovských závodů. Velmi se mi líbil úvodní ceremoniál, kdy všechny týmy šly v průvodu pod vedením maďarské jezdecké kavalerie. Byl to obrovský zážitek, při kterém jsem se cítila jako na olympiádě. Tor skončil na 21. místě a spolu s Boydem vybojovali bronzovou medaili pro Austrálii. Byla to 1. medaile pro australský tým a také 1. MS, které Tor se svými ryzáky KWPN dokončil. Z medaile za 3. místo v družstvech byli všichni nadšeni.
Jsem neskutečně vděčná, že mi Střední škola chovu koní a jezdectví v Kladrubech n. L. umožnila poznat tak úžasné lidi, se kterými jsem získala tolik nových zkušeností i zážitků. Už teď se moc těším, až se se svou novou australskou rodinou opět setkáme.
Nela Novotná